Revitalizace Vílanecké střelnice
Jak vracíme život do bývalého vojenského prostoru u Jihlavy
Bývalé vojenské cvičiště nedaleko Jihlavy možná na první pohled nepůsobí jako typická přírodní oáza. Opak je ale pravdou. Vílanecká střelnice představuje naprosto unikátní mozaiku stepních a mokřadních biotopů, která se stala útočištěm pro vzácné druhy. Aby toto bohatství nezaniklo, realizujeme ve spolupráci s dalšími odborníky rozsáhlý projekt záchrany tohoto území.
Projekt REVITALIZACE A ÚDRŽBA BIOTOPŮ NA VÍLANECKÉ STŘELNICI
Paradoxní dědictví armády
Proč je zrovna tanková střelnice přírodovědným klenotem? Vojenská činnost zde totiž po desetiletí nahrazovala přirozenou dynamiku krajiny. Pojezdy těžké techniky narušovaly půdu, hloubily drobné tůně a bránily areálu v úplném zarůstání lesem. Nikdy sem navíc nepronikla průmyslová hnojiva a pesticidy. Když ale armáda po roce 1990 odešla, lokalita začala zarůstat dřevinami. Světlomilné druhy začaly přicházet o svůj domov a minulé nešetrné zásahy do vodního režimu, včetně plošného odvodňování, vážně poškodily zdejší cenné mokřady.
Království orchidejí a motýlů
Střelnice bezprostředně sousedí s přírodní památkou Vílanecké rašeliniště. V minulosti zde botanici napočítali přes 200 druhů rostlin. Historicky tu rostly vzácné orchideje, z nichž například vemeník dvoulistý zde měl jednu z nejpočetnějších populací na Vysočině. Najdeme tu i stepní porosty hvozdíků a mateřídoušek, které lákají ohromující množství hmyzu. V tůních se zase daří čolkům, blatnicím či rosničkám. Území má velký potenciál. Věříme, že díky správné péči se mohou na lokalitu z okolí vrátit i druhy, které vlivem vysychání a zarůstání vymizely.
První pomoc pro krajinu odstartovala
Abychom proces degradace zvrátili, spojili jsme síly s odbornou firmou Adapto space, přičemž autorem návrhu revitalizace je hydrolog Mgr. Jaromír Maštera. Na jaře roku 2026 jsme zahájili první fázi záchranných prací, prozatím v sušších částech areálu.
A co přesně se na místě děje?
Obnovujeme jednu z menších tůní, prořezáváme náletové dřeviny a lokálně strháváme svrchní vrstvu drnu, aby se stepní ekosystém mohl rozšířit. Tím otevíráme prostor druhům rostlin a hmyzu, které jsou vázány na obnaženou půdu. Postupně blokujeme staré odvodňovací příkopy, abychom vodu udrželi v krajině a vrátili ji mokřadům.
Bez pravidelné péče to nepůjde
Samotnými jednorázovými úpravami práce nekončí. Aby se udržela pestrost prostředí, je nezbytná dlouhodobá a promyšlená údržba. Přístup k následné péči se ale liší. Zatímco mokřadní plochy vyžadují pozornost ihned po zásahu, sušší místa se strženým drnem můžeme nechat první rok či dva přirozeně vyvíjet bez zásahu, následně provádět například mozaikovité kosení.
Spolufinancováno EVROPSKOU UNIÍ.
